Archiv

Výstava keramické plastiky Ludmily Kováříkové - autorky, která byla po dvacet let spjata s literární soutěží Skrytá paměť Moravy.

Ludmila Kováříková je představitelkou moderní volné keramické plastiky osobitého stylu a výrazné výtvarné řemeslné kultury. Na umělecké scéně se objevuje od 90. let 20. století. Východiskem autorčiny tvorby byla a zůstává práce na hrnčířském kruhu, kterou mistrovsky ovládá a bohatě využívá do současnosti. Pro výstavu v Památníku písemnictví na Moravě autorka vybrala kolekci monumentálnějších prací, často inspirovaných přírodou, v níž nachází nekonečnou přehlídku tvarů a útvarů, někdy i bizarních, které ji stále překvapují a provokují k novému tvůrčímu zápolení. Výstava je současně autorčiným rozloučením s literární soutěží Skrytá paměť Moravy, pro niž dvacet let vytvářela keramické ceny pro vítěze. 

Objevte tisíciletý příběh nejstaršího moravského kláštera. Nová expozice v Rajhradě vás provede dějinami víry, práce a umění.

Stálá expozice Ora et Labora: Příběh rajhradského kláštera přibližuje bezmála tisícileté dějiny nejstaršího a dodnes živého moravského kláštera. Otevřena byla u příležitosti 20. výročí Památníku písemnictví na Moravě a 980 let od příchodu benediktinů do Rajhradu.

Expozice návštěvníkům nabízí pohled do duchovního, kulturního i každodenního života benediktinů. K vidění jsou unikátní exponáty – archeologické nálezy z velkomoravského pohřebiště, kopie zakládacích listin kláštera, gotická opatská berla, středověká monstrance či sochařské návrhy Ignáce Lengelachera pro rajhradský chrám.

Výstava kombinuje text, obraz, zvuk i interaktivní prvky. Pomocí komentované projekce lze například nahlédnout až k freskám opatského chrámu sv. Petra a Pavla, které jsou běžně vysoko nad hlavami návštěvníků. Některé z nich jsou aktuálně v restaurátorské péči, seznámit se s nimi tak můžete pouze v expozici.

Téma výstavy je rozděleno do dvanácti kapitol, které sledují vývoj kláštera od jeho velkomoravských kořenů až po současnost. Návštěvníci se seznámí se životem sv. Benedikta, šířením jeho řehole, stavebním vývojem kláštera, jeho postavením v síti benediktinských opatství i jeho působením na poli umění a mecenátu – od činnosti architekta J. B. Santiniho až po malíře J. J. Etgense či J. Winterhaldera mladšího.

Expozice je navržena tak, aby zaujala široké spektrum návštěvníků od milovníků historie a umění až po rodiny s dětmi a školní skupiny. Kombinuje odborný obsah s hravými prvky, které zpřístupňují i složitá témata.

Rajhradský klášter, založený přemyslovským knížetem Břetislavem v polovině 11. století, je nejstarší moravskou církevní institucí s existencí až do dnešních dnů.

Více se o stálých expozicích Památníku písemnictví na Moravě dočtete zde.

Panelová výstava ke stému výročí narození literárního vědce a vysokoškolského pedagoga Milana Kopeckého.

Tradiční rajhradská výstava betlémů, tentokrát ze soukromé sbírky. Z použitých materiálů letos dominuje papír, vystaven však bude také unikátní betlém ze šustí, složený z několika desítek figurek. Přijďte se inspirovat!

Dovolujeme si Vás srdečně pozvat na vernisáž nové expozice nazvanou Ora et Labora: Příběh rajhradského kláštera, která se uskuteční 30.října 2025 v 17 hodin. Nová stálá expozice mapuje bezmála tisícileté dějiny nejstaršího a dosud živého moravského kláštera a nově zpřístupňuje veřejnosti řadu unikátních exponátů.

Součástí slavnostního zahájení bude doprovodný program a možnost prohlídky nově upravených prostor a nové expozice.

• Kdy: 30.10.2025, 17 hod
• Kde: Památník písemnictví na Moravě, Klášter 1, 664 61 Rajhrad
• Vstup: Vstup volný
  
  

Více informací o nové expozici se dozvíte zde.

Srdečně Vás zveme na výstavu, kterou ke 100. výročí narození literárního vědce a pedagoga Zdeňka Kožmína připravil Ústav české literatury FF MU a Klub absolventů gymnázia v Zastávce. Více informací naleznete na webových stránkách Kozmin100.

Výstava grafik a kreseb předního českého výtvarníka a pedagoga, od jehož narození uplynulo v minulém roce 100 let.

Ladislav Čepelák se narodil ve Veltrusech v roce 1924, v období Protektorátu, v letech 1939—1942 se vyučil strojním zámečníkem. V období 1944—1945 studoval večerní školu v Mánesu. Ve studiu pokračoval v letech 1945—1950 na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. V. Rady, V. Silovského, V. Nechleby a J. Želibského. Po ukončení studií se od roku 1953 do roku 1962 stal odborným asistentem u profesora Silovského, v letech 1962—1967 u profesora Václav Tittlebacha. V roce 1964 byl pověřen vedením grafické dílny. V roce 1967 byl jmenován docentem pro obor grafiky, profesorem se stal v roce 1987. V roce 1990 vrátil tituly: „zasloužilý učitel“ a „zasloužilý umělec“ (udělen roku 1980).

Zabýval se převážně volnou grafikou a kresbou, užíval především tradičních technik – uhel, tužka, tuš, lept, akvatinta, mezzotinta. Nejdůležitější inspirací mu byla příroda (cykly: Pole, Hnízda, Motýli, Veltruský park, Krajiny Povltaví, Stromy, Horizonty) zajímala jej v krajinném celku i v detailech, v proměnách ročních období. Podstatnou částí jeho života byla hudba a hra na housle. Ladislav Čepelák tiskl na starém lisu z 18. století a hrál na houslích, které si sám zrekonstruoval a postavil.

„Mezi paradox a harmonii je rozepjat jazyk uměleckého experimentu Zdeňka Šplíchala. Obdivuje formální i myšlenkový řád, ale ve snaze jej lépe poznat a prožít je stále puzen jej narušovat. Toto napětí je pak zdrojem estetických radostí, vedoucích k poznáním, která jsou jinou cestou nesdělitelná. Je to tvůrčí princip, který nenechá autora ustrnout na dosažených metách, zodpovězených otázkách a úspěšných tvůrčích činech, ale vede jej nejistými stezkami dál a dál…“

Ivo Binder

Zdeněk Šplíchal pochází z Třebíče, kde žije a tvoří. Jeho dílo se dotýká mnoha výtvarných oborů – kresby, malby, grafiky, sochařství nebo textilní tvorby. V roce 1966 založil s přáteli studenty výtvarnou Skupinu 4 (Milan Nestrojil, Miroslav Pálka, Zdeněk Šplíchal, Zdeněk Štajnc), která existovala v obměnách do roku 2007. Skupinu od založení sledoval a podporoval výtvarník a básník Ladislav Novák. V letech 1984–1989 se zúčastnil všech ročníků Školy výtvarného myšlení vedené profesorem Igorem Zhořem, kde se blíže seznámil s výtvarníkem a teoretikem umění Jiřím Valochem. Od roku 1980, kdy začal samostatně vystavovat svoji tvorbu, uspořádal sedm desítek výstav a také se zúčastnil mnoha kolektivních výstav doma i v zahraničí. Šplíchalovo dílo je zastoupeno v českých i zahraničních galeriích a v mnoha soukromích sbírkách.